Zahájení Anenské poutě, pořádané obcí Doupovské Hradiště dne 21.7.2018, patřilo prezentaci a posvěcení restaurovaného pomníku obětí 1. světové války v místní části Lučiny. Při slavnosti promluvila starostka obce Jarmila Bošková, historii nastínil Jaroslav Vyčichlo, o restaurování a dalších souvislostech jsem následně pohovořil já, dílo poté posvětil P. Vladimír Müller. Věnec v doprovodu vojenské stráže položil major Martin Kuna a hudební doprovod si připravili Doupovští slivoni.

Pomník byl restaurován po dobu dvou měsíců. Kromě jiného proběhlo celkové čištění povrchů, vyspravení všech rozvalených částí, obnova desek s texty a reliéfy, byly kompletně repasovány řetězy a doplněny nové svícny. Za pomoc děkuji všem zúčastněným.

Spolek pro dokumentaci a obnovu památek Karlovarska vznikl před dvěma lety, aby sdružoval zájemce o historii, architektonické dědictví a kulturní krajinu Karlovarského kraje. Činnost spolku je zaměřena především na nejvíce opomíjené památkové objekty. Stěžejním tématem se stal barokní areál v zaniklé obci Svatobor, tvořený kostelem, farou, hřbitovem a dalšími objekty. Cílem spolku je ale také znovu naplnit vyprázdněnou kulturní krajinu původními drobnými památkami a přiblížit se tak stavu z doby první poloviny 20. století. 

Hlavní prostředky k naplnění cílů spolku tvoří výzkumná činnost, studium historie, fyzická obnova a údržba památek a kulturní krajiny a v neposlední řadě vzdělávací, informační a publikační činnost v oblasti památkové péče.

Spolek pro dokumentaci a obnovu památek Karlovarska spolupracuje s obcemi, organizacemi, dalšími spolky, vlastníky a dalšími subjekty působícími v oblasti památkové péče a ochrany krajiny.
Veškerá naše činnost probíhá bez jakéhokoliv nároku na honorář, proto uvítáme brigádnickou výpomoc v rámci našich akcí, jakoukoliv materiální a především pak finanční podporu a to prostřednictvím transparentního účtu, uvedeného v pravém spodním rohu našeho webu.

 

Webové stránky spolku: http://dokumentacepamatek.cz/

V poslední době jsem četl již několik novinových článků, které popisují loňské restaurování sochy Karla IV. v Karlových Varech. Jako autor tohoto komplexního zásahu chci uvést některé publikované informace na správnou míru, jelikož uváděná sdělení jsou mnohdy smyšlená a poškozují moji odbornost v očích čtenářů.
Předně musím zdůraznit, že název akce (,,restaurátorské očištění sochy...'') v žádném případě nevystihoval realitu, neboť nešlo o pouhé čištění, ale o komplexní restaurování. Tedy i vyjádření o tom, které části sochy byly poškozeny a jak, nejsou přesná. Poškození byla na všech částech, řešeno bylo vše. Bylo by též vhodné, aby odborná práce restaurátora byla nazývána restaurováním, nikoliv opravou. Dále není pravdou, že jsem s kolegou sochu z fasády demontoval, nebo naopak (dle jiného článku) od tohoto kroku později upustil - údajně z důvodu špatného stavu. Je absolutně nemyslitelné, že bych sochu restauroval přímo na fasádě proto, že demontáž by neumožnil její stav. Považuji za důležité tímto informovat, že kdyby socha byla ve skutečnosti v tak špatném stavu, aby hrozilo jakékoliv nebezpečí jí i kolemjdoucím, rozhodně by z fasády sejmuta naopak byla! Nicméně k demontáži prostě nebyl po detailním posouzení stavu žádný důvod a nebylo to navrženo ani v záměru. Problematika sochy a její důsledky spočívaly jinde - především v nevhodném přístupu při starších zásazích a celkově absentující odborné péči.
Věřím, že ne každý čtenář je naprostý laik, proto je škoda, že jsou uváděny nesmysly. Také je škoda, že se zástupci objednavatele uchylují k dezinformacím, přestože na závěr obdrželi restaurátorskou dokumentaci, obsahující veškeré informace přímo od autora restaurování. Psaní reakcí do novin považuji za házení hrachu na zeď, zájemcům snad postačí mé upřesnění zde.

Schodiště v radnici v Bečově nad Teplou získalo důstojný vzhled, odpovídající památkovému potenciálu objektu. Byly z něj mimo jiné odstraněny nesmyslné nátěry a cement, to bylo zásadní. Výsledkem jsou nádherné žulové schody ve spodní části chodby a navazující betonové směřující do podkroví, které nyní vypadají skoro jako pískovcové. Proč se ještě nedávno schody takto natíraly odpornými odstíny lesklých barev? Vážně nevím. Pokud někdo zavítá do Bečova, nechť nahlédne třeba i do radnice. Nechal jsem tam na schodišti ruce...  (a několik sad pemrlovacích jehel)

Je to již tradice, že Trialog Jazz hraje na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Letos jsme svým vystoupením doplnili slavnostní zakončení. Děkujeme panu Víškovi a Vendulce za pořádající agenturu a všem hostům, kteří naši hudbu ocenili.

V roce 2015 jsem odvedl velké množství práce. Jelikož jsem nezvládl o jednotlivých pracech, resp. akcích k nim průběžně informovat, přináším nyní stručný přehled vybraných akcí s obrazovým doprovodem: Rok začal pěkně z ostra - hned v lednu byl realizován složitý transfer sochy z mariánského sloupu v Bečově. V březnu byl posvěcen restaurovaný kříž v Oldřiši. Po řadě menších jarních prací byl restaurován křížek z osady Čtyři dvory. Z podstavce zbyly pouze fragmenty, litinový kříž se nedochoval vůbec. Práce jsem provedl zdarma, pouze s honorářem za náklady. Po dvou letech havarijního stavu mostku bylo konečně možné vrátit zpět do Bystrého restaurovanou barokní sochu sv. Jana Nepomuckého. Další dlouhodobá akce byla ukončena v Křenově, kde se jednalo o velice zdlouhavou práci na štukových plastikách. Jedná se o barokní práci vysoké umělecké kvality. Po týdnu na zbraslavickém sympoziu jsem dokončil kříž v Jedlové a dále byl odhalen restaurovaný / adaptovaný křížek v Nedvězí. Po půlroční práci byl slavnostně odhalen restaurovaný monumentální pomník obětí 1. světové války v Bečově nad Teplou a záhy také nová autorská socha Archanděla Michaela na Andělské Hoře. Tu jsem sekal inspirován dynamickým barokem. V Doubravě jsem pracoval na konzervační obnově bývalé papírny, kdy byly zcela nově vztyčeny a restaurovány portály zkompletované z nálezů v zemi, ve druhé fázi šlo o konzervaci dochovaných omítek a barevných úprav. V Jáchymově bylo zahájeno restaurování dalšího renesančního portálu kostela sv. Jáchyma. Významná hrobka v Litomyšli prošla zásadním zásahem, který navázal na původní řešení, ale přidal i nové prvky. Rok byl zakončen rekostrukcemi štukového stropu v kostele sv. Anny v Horním Slavkově.

Kromě uvedených prací a celkem osmi svěcení / odhalování jsem dále připravoval podklady pro další akce, několikrát jsem koncertoval se svou kapelou, věnoval jsem se závěrečné studijní práci a také jsem přednášel.  

Před pár dny skončil ve Zbraslavicích další ročník kamenosochařského sympozia. Opět to byl zajímavý týden v mnoha ohledech. Letošním tématem byla naděje v technice vysokého reliéfu. Vznikly zde čtyři reliéfy a dvě menší skulptury. Nemohu mluvit za ostatní, proto přikládám obrázky a jen velmi stručně k myšlence mého dílka: Vysekal jsem Archanděla Michaela, vůdce nebejského vojska, který se chystá ďáblu udělit poslední ránu. Lid se odjakživa upínal k vyšší moci a v tom spatřoval svou naději. Vítězství dobra nad zlem zobrazené v mém bloku je zhmotněním této skutečnosti. Dílo se jmenuje Spesia.
 

Kromě několika zajímavých setkání jsem se ve Zbraslavicích letos poznal i s Ivetkou, žákyní 4. třídy zdejší ZŠ, která záhy projevila hlubší zájem o sochařskou práci. Vysekala i několik menších výtvorů do pórobetonu. Pokud jí zájem vydrží, bude to jenom dobře. Nejen svou, ale i část její práce (v podobě vysekaného jména Iveta) jsem si dovolil představit na závěrečné vernisáži. Kromě různých pochval mě trošku překvapilo, když se jedna paní nad mou prací dala do pláče. Jsem rád, když v někom probudím emoce. To by mělo být smyslem umění obecně... 

Před pár dny jsem se v rámci svého členství v Klubu přátel Karlových Varů zúčastnil další společné akce. Tentokrát se jednalo o exkurzi do karlovarské budovy okresního soudu. Musím přiznat, že ač se zajímám o stavební a kulturní historii města, v této budově jsem ještě nebyl. Její kvality znám ale dobře z exteriéru. Proto jsem byl zvědavý také na vnitřní prostory. Vše bylo ozvláštněné pocitem, že se jedná o soud, kde jsem dosud nikdy nebyl.
Má zvídavost a očekávání se snížila, když jsem dorazil s předstihem k budově, kde již čekal zástup dalších členů klubu. Na podobné akce klubu pravidelně chodí zhruba 20 až 25 zájemců, většinou se jedná stále o ty samé. Při prvním závanu Pitralonu a slovech typu ,,hlavně aby sloužilo to zdraví´´, jsem znervózněl a dostihla mne opět myšlenka, že jsem tady nejmladší. To by nevadilo, ale horší je, že mezi mnou a všemi ostatními byl rozdíl zhruba 35 až 45 let. Jinými slovy věkový průměr klubu odhaduji na 70 let a nic s tím neudělá ani moje ještě nedosažená třicítka a několik absentujících členů středního věku. Ač vedení klubu má jistou úroveň a někteří členové mají obecně hlubší zájem o daná témata, z velké části přítomných vyzařovala senilita, zdravotní problémy a zároveň přímočaré vidláctví. Bohužel již dávno jsem nabyl názor, že taková sestava klubu nikam nesměřuje, není kreativní a mnohdy ani reprezentativní.
Když se otevřely dveře a všechny přivítala energická předsedkyně soudu Mikolášová, nabyl jsem pocit, že to nějak zvládnu. Svíravý pocit se opět zvýšil, když jsem chvíli po shromáždění v jednací síni zaznamenal, že již dva členové ,,vytuhli´´ a další klimbe.

Jsem přesvědčen, že různé organizace mají smysl existence ve společné síle členů, kteří mohou společně dosáhnout mnoha cílů. Klub přátel Karlových Varů je v principu dobrá snaha. Vstoupil jsem do něj proto, abych se nějak přičinil za město Karlovy Vary a jeho okolí. Ale kde jsou historici, památkáři, mladí umělci, architekti, nebo třeba běžní občané? Předpokládám, že 300,- ročně jako členský příspěvek není problém, takže ten vidím v omezenosti a lhostejnosti lidí. Obecně vládne totální konzum. Kvalita a skutečná vzdělanost slábnou. A opravdové hodnoty nehrají roli. Koho tak zajímá něco kolem světoznámých lázní? Hlavně pro ten nezájem se ve městě, potažmo celém kraji děje tolik přízemností.