Sborník přednášek z 28. Historického semináře Karla Nejdla právě vyšel. Součástí je můj příspěvek Keramika Václava Jana Sommerschuha. Vážím si zájmu karlovarského publika o má nejen restaurátorská témata a jsem rád, že mohu téměř každoročně přednášet na semináři a přispívat do sborníku. Pokud bude mít kdokoliv zájem, rád mu sborník, nebo svůj příspěvek zprostředkuji. 

Seminář organizuje a sborník vydává Klub přátel Karlových Varů.

Občas se ke mně dostane nějaký článek publikovaný v souvislosti s mou prací, případně mými dalšími aktivitami. A vždy se nestačím divit, co čtu. Vážně vždy. Obvykle dojde na dezinterpretaci práce či přístupu mého týmu, jindy je naše profese chybně označována, nebo prostě novinář změní vše podle svého uvážení. Tyto osobní letité zkušenosti mě vedou k tomu, že je lepší se věnovat své práci a aktivitám a do běžných novin nic nepublikovat. Věřím, že v mém okruhu se děje opravdu mnoho zajímavého, nicméně k novinářům jsem skeptický a tak je nevyhledávám, na sociálních sítích jsem nikdy nebyl, takže zájemcům zbývá osobní zkušenost, odbornější publikace či třeba tento web. A jsem rád, že takoví jsou, protože to jsou ti skutečně opravdoví zájemci. Díky takovým mám pocit, že publikovat nějaké úsilí a jeho výsledky má smysl.
 
Tedy předně - restaurátor není restauratér, není ani kameník. Restaurátor neopravuje, restauruje. Restaurátor je člověk, který vykonává vysoce specializovanou odbornou uměleckou, či uměleckořemeslnou práci. Je to člověk, který musí být inteligentní i výtvarně talentovaný, musí mít široké znalosti v dalších oborech (historie umění, technologie, ikonografie atd.), musí mít obsáhlou speciální výbavu, ateliér. A k tomu ideálně musí být pracovitý, schopný, prostě zcela univerzální, aby uspěl na trhu práce. Každý restaurátor absolvoval na počátku více než týden dlouhé několikafázové přijímací řízení na vysokou školu (připravoval se na něj zpravidla několik let) a následně studoval minimálně v jednom studijním programu (všechny jsou nestandardně dlouhé a časové náročné), přesto je předurčen k dalšímu celoživotnímu vzdělávání. Nezřídka svou profesi vykonává na hraně své existence fyzické, psychické, finanční, často nemůže být s rodinou atd. A všechno to dělá zpravidla proto, že svou profesi vnímá především jako poslání. Restaurování samotné je tisíce let stará lidská činnost. Myslím, že každý restaurátor si zaslouží alespoň správné pojmenování a povědomí veřejnosti o tom, proč je tady.

Rozhovory či články do novin čte hodně lidí, hodně lidí se zájmem o něco, přesto téma zpravidla vždy sklouzne k tomu, že se napíše co a za kolik. Prý jen to čtenáře zajímá... Chci se také distancovat od akcí, ke kterým jsem byl nejednou chybným článkem přidán. Například v případě obnovy pomníku ve Vodné u Bečova. V mé režii se dělaly pouze nápisové desky za dvacet tisíc. Zbývající částku (necelých 300.000,-) vyúčtoval v předešlých letech místní kameník, přičemž nebyl schopen pomník ani dokončit do původní podoby, nebo ho uvést do stavu odpovídajího výši faktury. S tím vším nechci nic mít, nechci být spojován s něčím, co jsem nedělal a kde je navíc špatně skoro vše - od zadání, přes realizaci, až po výslednou cenu.  
Prosím tedy - nevěřte všemu, co se píše. Přesvědčujte se vždy sami, jaká je skutečnost.  

Jménem Spolku pro dokumentaci a obnovu památek Karlovarska zvu všechny zájemce na 3. ročník konference věnovaný památkám a přírodě Karlovarska. Konference se koná 14.2.2019 od 9 do 17 hodin v sále Krajské knihovny v Karlových Varech - Dvorech. Svou činnost budou prezentovat spolky, obce, ale i odborníci z oblasti památkové péče či péče o krajinu. Svůj příspěvek s názvem Restaurování kamenných památek na Doupovsku přednesu v úvodu konference. Těšíme se na setkání!
 
Více informací na webu Spolku pro dokumentaci a obnovu památek Karlovarska: http://dokumentacepamatek.cz, případně na facebookovém profilu spolku

Trialog Jazz dvakrát vystoupil na letošních Bečovských slavnostech - 14.7.2018 na náměstí a druhý den v přírodní scenérii botanické zahrady. Na náměstí jsme hráli ve složení Adéla Hanzlíková - zpěv, Josef Traksl - klávesy, Jakub Smutný - baskytara, Michal Durdis - bicí. Protože jsme na náměstí měli širší publikum, nechtěli jsme posluchače vyděsit poctivým jazzem, proto jsme byli popovější. Zazněly známé songy jako Rolling In The Deep (Adele), Saving All My Love For You (W. Houston), Celebration (Kool & The Gang), Mercy (Duffy), nebo třeba I Feel Good (J. Brown). Druhý den jsme hráli ve stejné sestavě bez zpěvu. Repertoár byl již čistě jazzový a funkový. 
Na náměstí jsme byli jako živě hrající kapela alternativou ke Kamilu Emanuelu Gottovi (před námi) a Standovi Hložkovi (po nás). Jsem ale především rád, že naše dvě odlišná vystoupení byla pro posluchače i přítomné muzikanty zajímavá.

Je to rok 1958. A čím je pro nás tak významný? Proč jej řadím mezi osmičkové mezníky našich dějin? Od dubna do října probíhala v Bruselu světová výstava, známá jako Expo 58. Účastnilo se celkem 52 zemí, které vystavovaly ve více než 150 pavilonech na ploše 200 hektarů. Jednu z nejslavnějších výstav všech dob navštívilo 42 miliónů lidí. Zní to neuvěřitelně, ale poválečné a komunismem zadupané Československo zde dosáhlo vynikajících úspěchů. Československý pavilon od architektů Františka Cubra, Zdeňka Pokorného a Josefa Hrubého, s expozicí ,,Jeden den v Československu‘‘ koncipovanou Jindřichem Santarem, získal hlavní cenu. A to nebylo zdaleka vše. Celkově Československo posbíralo nejvíce oceněnění ze všech vystavujících zemí.
Je potřeba poznamenat, že zatímco jsme se v Bruselu prezentovali moderním proskleným pavilonem, v tuzemsku se projektovaly stavby v duchu stalinské éry a první paneláky. Rovněž i řada prezentovaných výrobků byla pouhými prototypy, u nás ve skutečnosti nikdy neuvedenými do výroby. Soudruzi o výstavě zjevně věděli málo. Takže vše prošlo a kritika za absenci ideovosti přišla až s úspěchem. Po dokončení expozic všichni museli domů, aby pak úspěchy sledovali na dálku. Československý pavilon s proslulou restaurací Praha pobláznil svět, vrátil nás do Evropy a ukázal světu, že máme výjimečné tvůrce. Byl to ale jen výkřik do tmy, byť hodně hlasitý, byť jeho ozvěna rezonuje po světě dodnes. Další výstavy v New Yorku se Československo odmítlo účastnit. Jak smutné. Smutný byl i pozdější osud pavilonu a restaurace. Pavilon byl přesunut na pražské Výstaviště, kde roku 1991 vyhořel a byl zbořen. Restaurace byla nadále provozována na Letné, aby v devadesátých letech skončila jako ruina, později přestavěná na soukromé kanceláře.
Považuji za tragické, že tento národ dokáže zapomenout na nedávnou minulost. Na slavnou minulost, kdy ani totalitní režim nedokázal potlačit neskutečný tvůrčí potenciál našich autorů. Je smutné, že ani dnešní doba není schopna docenit tak mimořádné příběhy, jakými bezesporu Expo 58 je. Kromě expozice pavilonu zazářil film Karla Zemana Vynález zkázy (velká cena), fotograf Jan Lukas (zlatá medaile), nebo třeba designér Jaroslav Ježek (velká cena za porcelánové plastiky a zlatá medaile za kávovou soupravu).  
 

Snažíme se o záchranu barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie, fary, hřbitova a dalších přidružených staveb ve Svatoboru v Doupovských horách. Jedná se o hodnotnou barokní architekturu od Františka Maxmiliána Kaňky, které donedávna hrozil celkový zánik. Dochované zdivo objektů je v havarijním stavu, kostel je stále vystaven riziku zřícení. Podpořte nás, děkujeme!
   
Více viz. Spolek pro dokumentaci a obnovu památek Karlovarska, http://dokumentacepamatek.cz/verejna-sbirka-na-opravu-kostela-ve-svatoboru/

V polovině září bylo po třech měsících prací dokončeno restaurování sochy Karla IV. na fasádě Městské knihovny v Karlových Varech. Jedná se o velmi kvalitní sochařské dílo z roku 1739, které bezesporu patří mezi umělecky nejhodnotnější sochy v Karlových Varech a širém okolí. Socha původně stála na podstavci u staré renesanční radnice na Tržišti, na současné místo byla přesunuta v roce 1936. Komplexního restaurování se dočkala teprve letos. Předešlé zásahy nebyly až na jeden odborné, navíc se všechny zabývaly pouze estetickým vyzněním, nikoliv problematikou díla. Tomu odpovídal stav. Na kameni byly patrné trhliny, chybějící části modelace, četné silikátové krusty a cementové povlaky, ale i celkové znečištění vegetabilního původu. Důkladným restaurováním byly řešeny všechny nežádoucí latentní i viditelné jevy a dílo je nyní v dobré technické i estetické kondici, odpovídající jeho významu a kvalitě.

Restaurování sochy Karla IV. bylo nedávno prezentováno na XXVII. Historickém semináři Karla Nejdla v Alžbětiných lázních. Podrobněji bude celá akce představena v navazujícím sborníku přednášek, který vyjde na jaře příštího roku.  

Městu Bečov nad Teplou byla letos udělena medaile za péči o válečné hroby. Ocenění se vztahuje k loni restaurovanému pomníku obětí 1. světové války, který jsem restauroval od podzimu 2014 do léta 2015. Medaili převzala na setkání krajské rady Karlovarského kraje starostka Oľga Haláková. 

V polovině května byl v obci Nedvězí na Poličsku vysvěcen loni na podzim restaurovaný kříž. Jelikož dílo bylo v havarijním stavu a k restaurování bylo převezeno do ateliéru, bylo na místě ho uvést zpět do života a navrátit mu jeho ztracený význam. Průvod z farnosti v Bystrém se nekonal vlivem nepřízně počasí, ale jinak vše proběhlo bez omezování. Úvodní řeč pronesl pan starosta, který záhy předal slovo mě. Následovalo vysvěcení, po jehož skončení ještě proběhla mše v místním kostele.
 

Další drobnější dílo toho dne získalo nový život. Sice se již pro své stáří stalo památkou, ale je především platným církevním objektem. Jako symbol vzkříšení kříže je i zasazení stromů po jeho bocích. Takový přístup bych rád popřál všem památkám.