Občas se ke mně dostane nějaký článek publikovaný v souvislosti s mou prací, případně mými dalšími aktivitami. A vždy se nestačím divit, co čtu. Vážně vždy. Obvykle dojde na dezinterpretaci práce či přístupu mého týmu, jindy je naše profese chybně označována, nebo prostě novinář změní vše podle svého uvážení. Tyto osobní letité zkušenosti mě vedou k tomu, že je lepší se věnovat své práci a aktivitám a do běžných novin nic nepublikovat. Věřím, že v mém okruhu se děje opravdu mnoho zajímavého, nicméně k novinářům jsem skeptický a tak je nevyhledávám, na sociálních sítích jsem nikdy nebyl, takže zájemcům zbývá osobní zkušenost, odbornější publikace či třeba tento web. A jsem rád, že takoví jsou, protože to jsou ti skutečně opravdoví zájemci. Díky takovým mám pocit, že publikovat nějaké úsilí a jeho výsledky má smysl.
 
Tedy předně - restaurátor není restauratér, není ani kameník. Restaurátor neopravuje, restauruje. Restaurátor je člověk, který vykonává vysoce specializovanou odbornou uměleckou, či uměleckořemeslnou práci. Je to člověk, který musí být inteligentní i výtvarně talentovaný, musí mít široké znalosti v dalších oborech (historie umění, technologie, ikonografie atd.), musí mít obsáhlou speciální výbavu, ateliér. A k tomu ideálně musí být pracovitý, schopný, prostě zcela univerzální, aby uspěl na trhu práce. Restaurování každý restaurátor vystudoval na vysoké škole minimálně v jednom studijním programu (všechny jsou nestandardně dlouhé a časové náročné), přesto je předurčen k dalšímu celoživotnímu vzdělávání. Nezřídka svou profesi vykonává na hraně své existence fyzické, psychické, finanční, často nemůže být s rodinou atd. A všechno to dělá zpravidla proto, že svou profesi vnímá především jako poslání. Restaurování samotné je tisíce let stará lidská činnost. Myslím, že každý restaurátor si zaslouží alespoň správné pojmenování a povědomí veřejnosti o tom, proč je tady.

Rozhovory či články do novin čte hodně lidí, hodně lidí se zájmem o něco, přesto téma zpravidla vždy sklouzne k tomu, že se napíše co a za kolik. Prý jen to čtenáře zajímá... Chci se také distancovat od akcí, ke kterým jsem byl nejednou chybným článkem přidán. Například v případě obnovy pomníku ve Vodné u Bečova. V mé režii se dělaly pouze nápisové desky za dvacet tisíc. Zbývající částku (necelých 300.000,-) vyúčtoval v předešlých letech místní kameník, přičemž nebyl schopen pomník ani dokončit do původní podoby, nebo ho uvést do stavu odpovídajího výši faktury. S tím vším nechci nic mít, nechci být spojován s něčím, co jsem nedělal a kde je navíc špatně skoro vše - od zadání, přes realizaci, až po výslednou cenu.  
Prosím tedy - nevěřte všemu, co se píše. Přesvědčujte se vždy sami, jaká je skutečnost.