Ve dnech 17.-21.6.2013 proběhl ve středočeských Zbraslavicích již 5. ročník kamenosochařského sympozia Kámen a život. Zadání znělo ,,pýcha v technice basreliéfu´´. Akci předcházelo výběrové řízení - umělecká soutěž. Vybraní sochaři své představy realizovali do kamene již tradičně u zdejšího zámku a hradu. Měl jsem tu čest být zde již potřetí v řadě.

Vznikly zde čtyři různé práce - Lucius, Narcis, Duše páva a moje Superbia. Svůj návrh jsem pojal jako ženskou postavu s atributy pýchy, jak je cítím (orlí nohy - vládce vzduchu, had - proradnost, korunka - touha po dokonalosti, zrcadlo - snaha o sebezkrášlení, páv - nejpyšnější zvíře). Figura také záměrně dominuje formátu (sebestřednost pýchy). Nebyl bych to já, kdyby se dílo nějak nevázalo k místu, takže na pozadí jsou Zbraslavice - vlevo zámek a kostel s domy na druhé straně.

Tato práce byla pro mě novou výzvou. Není snadné dostat nějakých 200 metrů reálné vzdálenosti do 3 centimetrů hloubky v nízkém reliéfu. Bohužel jsem byl jediný, kdo toto řešil, neboť zřejmě jediný chápu, že basreliéf = nízký reliéf. Je až zarážející, že i mnozí starší sochaři si myslí, že basreliéf je vysoký reliéf...

Při proslovu na vernisáži jsem představil své dílo, ozřejmil význam slova basreliéf a poděkoval. Chtěl jsem poděkovat někomu, kdo mě učil sekat, nebo mi alespoň užitečně nějak radil, ale nikdo takový není. Proto jsem svůj dík cílil na všechny, kdo se zasloužili o tuto jedinečnou akci.

A jelikož se mě majitel pan Holík ptal, jestli budeme pokračovat ve spolupráci, je možné, že své zbraslavické dílo v podobě barokní vázy Epigon, dešťového chrliče Drak a basreliéfu Superbia rozšířím ještě o něco dalšího. Tak třeba zase za rok.